Zasněžený vrcholek hory se rýsoval proti hvězdami ozářené obloze a mrazivý vítr se zařezával do tváří všech, kdo sledovali tu nádheru. Po několika dnech vážně mizerného počasí přišel do nevelikého základního tábora jako mávnutím kouzelného proutku klidný večer. Sněhové peklo se změnilo zcela náhle v postříbřený ráj. V očích všech se odrážela atmosféra té chvíle, posvátnost okamžiku vysoko v horách.
Zítra to tedy přijde, zítra je ten den. Teď je čas jít spát, vstávat se bude ještě před svítáním a pak už jen jít, šlapat nekonečnou bílou zem a pohybovat se směrem k vrcholu. Vrcholu hory tak mohutné, že se snad vůbec nepřibližuje. Krok za krokem, minutu za minutou, jen ty, pár dalších bláznů a hora.